2. ledna
Vypadala jako anděl. Dlouhé světlé vlasy rozhozené po lehkých bílých šatech. Jejich bělost ostře vystupovala z noční temnoty. Pohled shora byl vyloženě nebeský.
Sirius Caster odstoupil od kraje a podrbal za ušima svého psa. Opřel se o vchod do nitra budovy, vytáhl malý notýsek a plnicí pero a rázně škrtl. Ze stejné kapsy saka pak vylovil doutník, zapálil jej a čekal. Za chvíli se ozve zděšený křik, po pár minutách přijede záchranka a policie…
„Panebože! Zavolejte někdo záchranku!" ozvalo se hystericky. Pes zvědavě přiběhl k okraji střechy a pozoroval ruch tam dole. Žena, která Gabrielu našla, stála s pusou zakrytou oběma rukama, nákupní tašky rozsypané u nohou. Ve světle pouliční lampy zářila bílá krabice mléka. Opodál vzrušeně telefonoval muž v obleku, do telefonu diktoval název ulice. Všude okolo se zázračnou rychlostí shromáždilo na dva tucty zvědavců.
„Nesahejte na ni!" křikl někdo.
„To je jak v televizi," doneslo se k uším muže na střeše.
V dáli houkají sirény, přes domy však nejsou vidět majáčky. Jak jsou zbyteční, pomyslel si Sirius Caster. On sám by zavolal hned pohřebáky, ale do těchto záležitostí se nesměl plést. Ať si užijí ti dole.
Zastrčil doutník do kapsy, přivolal psa a zašel do nitra starého činžáku.