6. ledna
Archiv životů vypadá jako obrovská knihovna. Obsahuje tisíce polic a miliardy tlustých svazků, do kterých neviditelná ruka každou vteřinou zaznamenává každičký čin každého člověka na planetě Zemi. Pro běžného smrtelníka je to smrtelně nudné čtení, zkušené oko odpovědných bytostí však dokáže velmi rychle vyhledat klíčové momenty.
Sirius Caster seděl u solidního dubového stolu a listoval Gabrieliným relativně útlým svazkem. Po pravici měl svůj notýsek a pero a občas si něco poznačil. Tvořil seznam lidí, kteří měli s Gabrielou něco, cokoli společného. I zdánlivé maličkosti mohou být chybějícími dílky velké skládanky. Připadal si jako detektiv. A to nikdy neměl rád puzzle.
„Jak jste na tom?“ optala se stará knihovnice, která dohlížela na to, aby se do vaší knihy nedostaly stránky někoho jiného. Nikdo nesmí žít život, o který se sám nezasloužil.
„Přeskočil jsem nejranější dětství a i tak jsem sotva za půlkou,“ postěžoval si Sirius Caster. „Ostatní za svého života páchali hříchy, byť často nevědomky. Jejich spisy budou vyřízeny hned. Gabriela však byla čistá jako lilie, neprovinila se sebemenší drobnosti. Přesto dostala nejvyšší trest. To není fér. Musím přijít na to, co ji vedlo ke skoku z toho domu. Věřím, že měla dost silný důvod a že se dostane k nám.“