10. ledna
Jak se to vlastně má s těmi téměř neuvěřitelnými zástupy božstev? A jak vzniká život? Jak vůbec vznikl svět a vesmír a tak podobně?
Zvědavost, zejména ten druh „co se stane, když…“ a „co kdyby“, je vedlejším produktem samostatného (nejen) lidského myšlení. Oni sice skromní vědci tvrdí, že na ty nejlepší a lidstvu nejprospěšnější objevy přišli vlastně náhodou, neřkuli omylem, ale co se týče stvoření lidstva, každý omyl a nedomyšlenost jsou spíše průšvihem na druhou. Třeba alkohol – když si zabijete pár mozkových buněk, cítíte se fajn, družíte se a rozmnožujete se. Jenže dobrá nálada je jako heroin, příště chcete víc, a tak si podruhé zabijete víc mozkových buněk a pak ztratíte kontrolu sami nad sebou a místo rozmnožování se začnete eliminovat. A nejen sami sebe. Anebo páchnoucí pot – když Stvořitelé přemýšleli nad zvířaty, napadlo je, že by mohli vylučovat látky, feromony, které přilákají opačné pohlaví. Podobné návrhové vzory (trávící, vylučovací, dýchací a jiné soustavy) pak použili i u člověka, jenže někdo zapomněl, že člověk je trošku chytřejší než třeba čivava a že se bude rozhodovat i rozumem, čichově pachová kompatibilita bude jen jedním z mnoha faktorů. Takže teď výrobci deodorantů a antiperspirantů zažívají orgie, když mohou skoro plavat v penězích.