12. ledna
Otázka božstev nedala lidem spát už od chvíle, kdy shodili chlupy a trochu si srovnali páteř. Nejdříve uctívali kde co, východem slunce počínaje, dobrým trávením konče. Pak zjistili, že takový východ a západ ohnivé koule je docela pravidelný a že nevypadá dobře, aby uctívali něco tak samozřejmého. Tak si vymysleli bohy. Řekové a Egypťané oplývali obzvláště bujnou fantazií. Pohanské bohy vystřídalo křesťanství (respektive vše, co se odvíjelo od Starého zákona, první fantasy knihy na světě, jako je judaismus a islám). A to byl další z nekonečné řady průšvihů. Křesťané, Židé a muslimové se do dnešního dne nepřestali hádat o jedinečnosti svého boha. To samozřejmě nemůže dělat dobrotu.
Pravda je taková, že náboženství jsou jen dedukcemi zvědavosti lidí. Co si člověk neumí vysvětlit, to si ozřejmí alespoň logicky vypadající pohádkou. Takhle vznikla náboženství.
Pozorný čtenář si povšiml, že mluvím o Stvořitelích, tj. o množném čísle. Stvořitelé jsou něco jako architekti – někteří vymysleli přírodu, někteří lidi, jiní zvířata a další ekologické aktivisty. Pár Stvořitelů se zabývá i radostmi života, jako je whisky, doutníky a antikoncepce. Zodpovídají jen a pouze za to, co lze ohmatat, vidět nebo očuchat. Znamená to ale, že Bůh neexistuje? Ne. Jen dělá něco jiného, než si lidstvo myslí.