19. ledna
Patologie je docela příjemný medicínský obor – nikdo vás nemůže zažalovat za újmu na zdraví a žádný pacient vám na sále neumře. Nese to s sebou však i pár nevýhod: někdy není jasné, proč ten člověk umřel, nemluvě o „zábavných“ žertech kolegů, kteří si lehnou na jeden z volných stolů a v nestřeženém okamžiku vám zaklepou na rameno.
Doktor Bílý s Casterem a Nunkim („Nepouští ten pes chlupy?“ „Ne, ten ani nenaťape.“) stáli nad bílou plachtou, ze které čouhaly nohy. Patolog plachtu přeložil tak, aby odhalil hrudník, ale od boků dál nechal tělo zahalené.
„To je divné, vypadá jak před dvěma týdny.“ Bílý listoval svými poznámkami a v kalendáři.
„Neměla už být pohřbená?“ Sirius Caster neměl rád porušování některých pravidel. Tedy kromě těch, které se týkaly abstinentů a nekuřáků ve službách božích.
„Vždyť říkám, že si ji nikdo nevyzvedl. A stát takové případy hodlá řešit až ve chvíli, kdy nám tu dojde místo. Jak si myslíte, že vznikají učební pomůcky?“
„Povězte mi, co jste zjistil.“
„Smrt pádem, poškozená přední část… Hele, to se mi nelíbí. Neříkám, že by měla být na maděru, ale rozhodně by její obličej a prsa měly vypadat jinak. Podle policie byla nalezena tváří dolů, což odpovídá skoku.“