21. ledna
Síra je často spojována s peklem. Docela neprávem, protože kdyby si v pekle libovali v síře, brzy by se v těch podzemních kobkách zadusili. Spojovat si peklo se sírou je dokonce i trochu nelogické, protože spalováním dřeva a kvalitního uhlí se moc síry nevytvoří. A navíc by tam dole bylo vedro. Kdepak, síra najde využití u jiných činností, než je šťouchání vidlemi do tučných zadnic právníků a manažerů velkých korporací.
Třeba takové speciální efekty. Někde se něco stane, kupříkladu praskne zeď kostela, a všude kolem se žlutě dýmí a smrdí to. Lidé si, ovlivněni báchorkami a stereotypními představami o zlu, řeknou: „Tady řádil ďábel,“ pokřižují se a vykoupou ve svěcené vodě. Vůbec nikoho ale nenapadne, že ta zeď rupla kvůli tomu, že farář za peníze z kasičky na opravu nosné kostelní zdi chodí do hospody na minerálku s vodkou, a že to někoho nahoře naštvalo. Takže spustí hromy a blesky, zadýmí to, zasmradí, a krom získání dočasné poslušnosti lidu si vystřelí z pekelníků.
Mnohem zajímavější by bylo vědět, proč se Gabriela na střeše promenádovala lehce osířená, proč po síře smrdí půlka márnice a proč Sirius Caster a doktor Bílý před sebou mají dvě těla téže dívky v různém fyzickém stavu.