24. ledna
Ztemnělý pokoj, zapálený krb, propálená krbová předložka z kožešiny, staré čalouněné křeslo. To okupuje Sirius Caster, mezi zuby kubánský doutník, v pravé ruce, v dlani, sklenka s koňakem, v levé Goethovo dílo Faust. Krom přemýšlení, jak otočit stránku v knize, aniž by odložil vinnou tekutinu, dumá a vzpomíná, jestli je Goethe v nebi nebo pekle, protože tam dole by ho za ty žvásty o službě ďábla člověku, byť výměnou za duši, hezky zvalchovali. Na druhou stranu třeba román Mistr a Markétka se mu líbil, přestože by podle Bulgakova mistr Wolland viděl Markétku nejraději v posteli. Své.
Četba patřila mezi Siriusovy oblíbené kratochvíle. Líbilo se mi, jak smrtelníci dokázali fantazírovat o osudech jiných, nebo jak fantazírovali o osudech svých. Navíc lidské romány byly zábavnější než to, co se psalo do knih osudu.
Je sobota večer, za okny sněží a Sirius Caster si užívá zasloužený klid. Začíná tušit, co se před necelým měsícem stalo. Začíná se mu vyjasňovat záhada dvou těl v pitevně doktora Bílého. Zcela jistě ví, proč Gabrielu provázel závan spálené síry. A těší ho, že Gabriela objevila jeho lihový kruh tam nahoře na kopci v očistci, kde nefouká vítr.
Už potřebuje znát jen pár maličkostí a dokázat všechny domněnky.