28. ledna
Archiv životů je jen jedna z mnoha místností obrovské knihovny, které vládne Matylda Písaříková, stará důstojná dáma, kterou při žádné běžné nebeské činnosti nelze spatřit bez knihy v ruce. Každý záznam, který vyprodukuje některý z úředníků či andělů, bůh nebo samopíšící se knihy, Matylda Písaříková okamžitě založí do jedné z obrovských knihovních skříní. V písemnostech má dokonalý přehled a zpaměti dokáže každého tvora oprávněného listovat v jejích svěřencích odkázat do správné místnosti, ke správné skříni, správné polici a správné knize. Ve volném čase si Matylda Písaříková ráda čte.
Mezi její oblíbenou literaturu patří knihy osudů, které pročítali strážní andělé. Než je zařadí do správné police na správné místo, sedne si k velkému dubovému stolu a prolistuje pár stránek.
Takhle se jednou dostala ke Gabrielině knize osudu. Matylda Písaříková vždy cítila smutek, když v ruce držela tak tenké knihy osudu. Sama děti nebo vnoučata neměla. Snad o to víc jí mrzelo, že ta nevinná poupátka zemřela tak brzo, zatímco životy některých gaunerů a jejich ošklivé činy zabíraly v Matyldině knihovně i půl metru police.
Ale možná to bylo dobře. Ta dítka, hlavně dívenky, alespoň byla ušetřena krutosti lidského světa. Všech podrazů a intrik. Nečestného jednání. A hlavně mužů. A hlavně mužů…