5. února
Ještě dva bazény a končím, honilo se mu hlavou, zatímco do vody zabíral mohutnými pažemi jako lopatky vodních mlýnků, které stavěl u babičky jako malý kluk. Plavání ho bavilo a stěna plná medailí v jeho bytě naznačovala, že je excelentní plavec, ale čeho je moc… Začínalo ho nehorázně štvát to plavání dokolečka v hranaté, bledě zelené nádrži plné smradlavé chlorované vody. Ale pořád lepší než ta kosa v La Manche. Když vylezl, mohl by z fleku dělat stroj na louskání oříšků, jak mu drkotaly zuby.
Elegantně se ve vodě překotrmelil a plaval na druhou stranu. Nádech, záběr, výdech, soustředit se na nepřepínání svalů, aby se mu při večeři neklepala ruka bolestí. Měl dojem, že k večeři bude kuře na hrášku, takže by se rád najedl a nesbíral zelené kuličky po stole.
Další otočka a plavba zpět ke startovním blokům. Poslední padesátka tohoto dne. Když se dotkl stěny, sundal brýle, zatřepal hlavou a koukl se na čas na displeji. O pár setin horší než včera. Hm. Vylezl z vody, zabalil se do ručníku a županu a hledal svoji láhev s vodou. V klidu se napil a zamířil do sprch.
Když na dveřích uviděl nápis, že neteče teplá voda, málem ho kleplo.