10. února
Na světle lakovanou lavičku netrpělivě střídavě podupávaly dvě modrobílé tenisky. Jejich majitel, asi padesátník s pronikavě modrýma očima oblečený v šusťákové bundě, své bystré oči upíral na velký panel, na kterém běžel čas. Bylo to horší čekání než čekání na smrt.
Asi za dvě minuty vstal ze své židle a začal se procházet podél tribuny. Nakonec to nevydržel a šel si ven koupit do automatu odpornou umělou kávu se spoustou cukru, aby si úplně nezkazil chuť. Přístroj chvíli chrčel a pípnutím oznámil, že je jeho objednaná gastronomická hrůza připravena. Muž si vzal horký plastový kelímek a upil. Zkřivil obličej a tekutinu vylil do kanálku v nápojovém automatu. Raději si na druhý pokus koupil obyčejnou vodu, na té snad nejde nic zkazit.
Nijak zvlášť osvěžen se vrátil na svou židličku pod tribunou. Sundal si šusťákovou bundu a začal zase střídavě podupávat na lavičku před sebou. Bude to dělat ještě čtvrt hodiny, než se bude moci sbalit a jít domů.
Váhal, jestli se cestou stavit do oblíbené kavárny na šálek poctivého a lahodného kávového moku nebo do baru přes ulici na sklenku skotské. Nedokázal se rozhodnout, co potřebuje víc. Asi skotskou whisky nalije do kávy a barbarsky to prohlásí za Irish Coffee.