24. února
Při popíjení vylepšené kávy se mu hlavou honily vzpomínky na školní léta a hodiny ekonomie. Přesněji řečeno na hodinu, kde brali dělbu práce. Každý dělá to, co mu jde nejlépe. Měl by lepší příklad, než že Karel sebere kilo jahod za půl hodiny a Franta za dvacet minut, nebo jak to tam tehdá bylo…
Na kávu vždy chodil do malé, příjemné kavárny, kterou vedla sympatická paní v důchodu. Krom výborné kávy podávala úžasnou bábovku s pořádným kopcem domácí šlehačky. Tu bábovku prý pekla každý den vždy po třech kusech. Kdyby mohl pracovat z domu, pracoval by tam.
Lihoviny a víno zase upřednostňoval v baru přesně přes ulici. Barmanka a šéfová sice vypadala jako nevinný andílek, ale to by nesměla mít po ruce dvaadvacet druhů bílých rumů, snad kompletní sbírku produkce whisky ve Skotsku či celosvětový průřez místními speciálními lihovinami typu moravská slivovice nebo banánovice kdoví odkud. Žel kávu dělala příšernou.
Musel tedy učinit osudovou volbu – výborná káva s vyčpělým panákem Old Smugglera? Nebo kávová voda s velmi kvalitním tekutým jantarem?
Takové rozhodování musel promyslet u šálku kávy a pak se posilnit panákem naproti, aby došel k závěru, že si irskou kávu připraví doma, kde si může natáhnout nohy na stůl.