25. února
Cítil se jako znovuzrozený. A nebyla to jen prázdná fráze. Cizí pozorovatel by dokonce mohl vidět, jak do koupelny vešla troska, která člověka připomínala jen s pokročilým šedým zákalem a tmavými brýlemi na očích, a jak za devadesát minut vyšel sebevědomý, čerstvě oholený a svěže vypadající mladý muž. Mnohem přesvědčivější než Kristovo zmrtvýchvstání.
Z toho, co asi sloužilo jako obývací pokoj, ještě nahý odklidil láhev a špačky od cigaret. Přešel k šatníku, založil ruce a přemýšlel, co si na sebe vzít. Vybral si tmavší džínsy a hnědou proužkovanou košili. Vynesl ven smetí a málem se přiotrávil čerstvým vzduchem. Hned jak se vrátil domů, otevřel dokořán všechna okna. Takhle to dál nejde.
Deprese mohou být dočasně fajn, zejména když jste sami, zavření doma jen se svou hlavou, svými myšlenkami, nenaplněnými sny a nočními můrami. Ale čeho je moc… Však to znáte. Ani nemohl uvěřit, že byl schopný sám vypít láhev vodky, kterou nesnášel od svých osmnácti, kdy trochu přebral. Historia magistra vitae, ale to by historie musela mít pozorné žáky.
Posadil se na široký parapet otevřeného okna. Venku bylo chladno, trochu se chvěl, ale pro svetr nebo bundu si nešel. Díval se na lidi tam dole. Nebyl jako oni. Alespoň většinou…