3. března
Pořád se dívala z okna na ty dvě krabice. Možná se někdo stěhuje, blesklo jí hlavou a začala přemýšlet, který byt by mohl být volný. Vlastně zcela určitě je volný byt přímo naproti jejímu, ta rodina, co tam bydlela, zmizela bez slůvka rozloučení před několika lety a od té doby je byt prázdný. Není lehké pronajmout něco v takovém starém domě, jako je tento, když se dnes staví ty moderní skoro až mrakodrapy, které mají hezkou omítku a novou kuchyň, ne jak tady.
Zapípala mikrovlnka. Opatrně vytáhla talíř a sedla si ke stolu. Nad hlavou pořád měla tu pavučinu. Pustila se do jídla. Její babička – budiž jí země lehká – vždycky říkávala, že na jakékoli trápení je nejlepší dobré jídlo. Byla výborná kuchařka; rodina podle toho taky vypadala. Rodinný doktor měl vždy řeči o tom, že by se všichni měli mírnit a jíst trošku lehčí a zdravější stravu, ale stačilo, aby ho její babička pozvala na oběd a už nikdy neutrousil ani půl slova.
Uslyšela auto. To bylo divné – v tuto dobu byli všichni v práci a první auto sem do ulice přijelo nejdřív ve čtyři odpoledne. Bouchly dveře a slyšela nějaké sakrování a hekání. Složila příbor a přešla k oknu.