6. března
„Sedět s nohama na stole a dloubat se v uchu…“ znělo z rádia za jeho hlavou, zatímco se dloubal klíčem v levém zvukovodu a pozoroval díru na palci pravé ponožky. Užíval si pohodičku teplého bytu, poctivé domácí kávy a tak podobně.
Dnes jeho svěřenec makal poctivě. Docela ho chápal – sám by do té ledárny v bazénu nevlezl ani řádně posilněný něčím hřejivým –, nezbylo mu nic jiného, než plavat a plavat a plavat. A už vůbec mu nezáviděl sprchování po tréninku. Na stadionu měnili trubky, teplá voda tam nepoteče týden. Váhal, jestli mu to říct – docela věřil, že by byl schopný týden tréninky vynechat, a to by mu těsně před mistrovstvím asi neprospělo.
Usrkl trošku kávy a vytáhl z ucha klíč od domovních dveří. Jeho manželka tento zvyk nesnášela. Řekl by, že se skoro těšila, až si propíchne ušní bubínek. Ona sama používala sprej do uší s mořskou vodou. Účinek značně pochybný, ale říkejte to ženě, která odmítá otevřít dveře mikrovlnky dřív, než ten krám zapípá, protože se bojí, že by jí to uvařilo ruku.
Dopil svůj dnešní šálek kávy a natáhl se pro poštu. Dopis z pojišťovny. Měl by zaplatit daně… A taky penále 5,91 Kč za opožděnou platbu.