7. března
Ano, byl jiný, než oni – nebo většina z nich. Žil si ve svém světě, moc nebral ohled na ostatní, neviděl důvod, proč si nechat diktovat, jak žít. Byl svobodný člověk. Opravdu svobodný člověk, který odmítal spát s holkama jen proto, že se to od něj jako od muže čeká, který odmítá nosit červenou, když se mu líbí modrá, a to i přes to, že červená je teď in a modrý kousek oblečení se v obchodech shání dost blbě. Škoda, že to ti dole na ulici nikdy nepochopí. Že se budou řídit předsudky a zvyky a tím, co říkají umělé autority. Chudáci…
Slezl z parapetu a zavřel okno. Vyvětráno bylo dost.
Došel ke svému mobilnímu telefonu a chvíli ťukal nějakou zprávu. Pro kamaráda, co vede stěhováckou službu. Už mu sem mohou dostěhovat to, co tu mělo být už před týdnem a půl.
Úplně ožil. Procházel bytem sem a tam, křížem krážem, otáčel se a stál a přemýšlel, co kam umístí. Tady bude postel, tam skříň a tady pracovní kout s notebookem. Přemýšlel nad barvou a dekoracemi stěn, zoufal si nad tím, že se mu sem nevleze to a ono a že to bude muset ještě celé přeskládat.
Deprese už byla pryč.