8. března
Podíval se na ten barák. V jeho myšlenkách převládala šedá. Šedé nebe, šedé město, šedé domy. Šedá budoucnost. Zastavil na parkovišti a zkontroloval, jestli na místě poblíž vchodu jsou ty dvě krabice s kameny, aby měli kde zaparkovat stěhováci s tou svou velkou krávou, ve které je jeho knihovna, křeslo, šatník a pracovní kout. Jak výhodné je žít o samotě, to jest bez manželky – při stěhování stačí menší a levnější náklaďák a ne celý konvoj.
Popadl první dvě lehčí bedny, které se mu dostaly pod ruku, a zamířil k domu. Ty lehčí bedny nebyly tak lehké, jak myslel; trošku se zapotil a na mysl mu tanula slova, která používal tak deset let zpátky, kdy na střední se spolužáky hrával fotbal a jako drsný rocker opečovával volovitý slovník a dlouhé vlasy.
Škrtila ho kravata. Nevěděl, jestli se udusit nebo rozmlátit věci v krabicích, kdyby je upustil. Zkusil chvilku nedýchat (špatný nápad) a pak se věnovat jiným myšlenkám (kde jsem ***** nechal klíče od tohodle baráku?).
Došel až ke vchodovým dveřím, krabice opatrně položil na zem a začal prohledávat kapsy. Nic. I kravata přestala vadit. Popadl bedny, odnesl je zpátky do auta a jel do starého domu pro klíče od domu nového.