9. března
„Co kdybyste se zkusil zabít?“ navrhl muž v lehce pomačkaném obleku, který klidně pokuřoval doutník a občas upil whisky z malé sklenky, kterou už naplněnou vytáhl z kapsy u saka. Mladík, ke kterému mluvil, vypadal trošku perplex. To znamená, že v široce otevřených očích se mu zračila čirá hrůza. Ovšem zatím ne z návrhu onoho muže. Široce otevřené oči zračící hrůzu pozorovaly černého psa, který mu rádoby rozverně tahal za nohavici pyžama. Nehorázně ji celou poslintal, pomačkal a přežužlal.
„Promiňte? Co jste to říkal? Asi jsem chvíli nedával pozor.“
„Ptal jsem se, jestli se nechcete zkusit zabít. Velmi mne zaujal váš spis, který…“
„Ten, co jsem před půl hodinou začal psát? Ten, co není dokončený? Ten co je tady na stole?“
„Přesně ten.“
„A jak jste se k němu…“
„To je nyní irelevantní otázka. Máme tu zajímavější problémy k zodpovězení. Tak pojďte se mnou nahoru na střechu… Ne, ten kabát si brát nemusíte, zbytečně by vás cestou dolů zdržoval.“ Muž se dvakrát plácl přes stehno. Pes pustil značně oslintanou nohavici a přiklusal k noze. Mladík zašmátral na stole pro brýle a následoval toho chlapíka, který mu prostě zaklepal na rameno a zeptal se… On se zeptal, jestli se nechci zabít?