11. března
„Rád vás poznávám,“ usmál se příchozí, protáhl se kolem něj a vstoupil do bytu. Než překvapený mladík stačil zavřít dveře, vběhl do místnosti černý kokršpaněl. Optimisticky vrtěl ocasem a alkoholem stále ovlivněný mladík by byl přísahal, že se ten pes smál. Příchozí muž přešel ke gauči, do konečků prstů uchopil pomačkané a špinavé sako a shodil ho z gauče na podlahu. Stejně potřebuje do čistírny. „Jdu si vás zkontrolovat,“ pokusil se vysvětlit svou přítomnost, zatímco sedal na gauč, kde mladík strávil noc v blaženém nevědomí mysli.
„Cožeto?“ přeptal se mladík a ignoroval na podlahu padající krev, která se mu spustila z nosu.
„Vy si nevzpomínáte, jak jste se dostal domů? Chápu, že jste byl na mol, ale ocitl jsem se už v blízkosti lidí, kteří na tom byli mnohem hůř než vy, a paměť jim sloužila docela dobře.“
„Já… já jsem snad došel sám… Určitě jsem došel sám, nikdo mě nedoprovázel… Myslím…“ vykoktal ze sebe mladík. Do úst mu vniklo trochu krve. Podíval se dolů; začal nesrozumitelně nadávat a ohlížet se po něčem, čím by skvrnu mohl utřít.
„Tumáte,“ podal příchozí muž mladíkovi čistý kapesník. Ten jen pokynul hlavou a snažil se vytřít kus podlahy. „Mimochodem: jmenuji se Sirius Caster.“