19. března
„Je odtud krásný výhled, že?“ prohodil jen tak mimochodem ten maník s doutníkem. Stáli na střeše, na město se již dávno snesla noc, všude kolem zářily lampy, světlomety aut a rozsvícená okna okolních domů. Moc hezký pohled, určitě by to vypadalo dobře na fotce.
„Ano,“ odpověděl mladík a zachvěl se. V půlce března není moc dobré lézt na střechu jen v tričku, přestože je teoreticky jaro, pořád je venku kosa. Pořád si nebyl jistý tím, co dělá. Věděl, že stojí na střeše a je mu zima… ale to bylo tak na pokraji jeho momentálních rozlišovacích schopností.
„Zkuste se podívat dolů. Dřív jsem nesnášel pohledy z výšky, ale teď už mi to nečiní větší problémy. Možná to tak u vás bude taky fungovat,“ povzbuzoval mladíka, který začal blednout a trošku modrat. Mladík opravdu došel na okraj střechy a začal připomínat semafor. Normální, rudá, zelená, znovu modrá, nakonec mrtvolně bledá tvář se odvrátila od pohledu na chodník.
„Co jste zač?“