27. března
--
Přešlapoval před vchodem. Přišel brzy, dveře ještě byly zamčené. On se normálně těšil do práce! Velmi nezvyklý stav. Zjevně mu z týdne s krabičkou cigaret a lahví vodky začalo lehce šplouchat na maják. Běžně se vyhýbal práci, jak jen mohl. Po určitém čase se snad každé zaměstnání stane trochu ubíjejícím a monotónním.
„Ahoj,“ usmála se na něj drobná blondýnka a z kabelky o velikosti, do které by se vlezly serepetičky všech žen na světě, vytáhla klíče a odemkla mříž a dveře do obchodu. Opětoval pozdrav a prohodil několik zdvořilostních frází, jako třeba Jak se máš, Co všechno se tady změnilo a Nemáš náhodou nový účes? Nakonec vstoupil, zastavil se mezi dveřmi, rozhlédl se a zhluboka se nadechl.
Nadechl se vlhkého vzduchu, který byl cítit svěžestí a zelení všech rostlin v malinkém květinářství v centru města. Barvy, tvary, vůně, to vše mu oživilo vzpomínky. Už věděl, proč se do práce těšil. Barvy a vůně se tak moc lišily od šedi jeho nového šedého bytu v šedém domě, šedé ulici a šedém městě.
„Můžeš mi prosímtě pomoct s čerstvejma kytkama? Šéf je přivezl brzy ráno, musíme je vytáhnout z boxů a rozdělit do tadytěch váz.“ Jen přikývl a pustil se do práce.