30. března
--
Hlavně myslet racionálně, že ano. Sesumírovat si fakta, pokud možno na nic nezapomenout. Všechno má své racionální vysvětlení. Ra-ci-o-nál-ní, opakovala si v duchu. Přece se jí z ničeho nic neobjeví v kanceláři na stole nádherný dárkový koš. Musí to mít ra-ci-o-nál-ní důvod. Tak tedy: V 9.50 zamyká dveře do kanceláře vedoucí z chodby a usedá ke stolu, kde je telefon, kelímek na tužky a spis. Ten několik minut studuje a sepisuje si obyčejnou tužkou posledních pár poznámek do poznámkového bloku z recyklovaného papíru. Asi v 9.58 se zvedá, obléká plášť, bere spis a odchází druhými dveřmi do soudní síně. Dveře zavírá a stoupá si před ně justiční stráž. Pokud je jí známo, nikdo do kanceláře nevešel. A i kdyby, těžko by se tam dostal s obrovským košem. V síni několik desítek minut poslouchá a přemýšlí o tom ulízaném slizkém parchantovi. Vrací se do své kanceláře, kde nalézá dárkový koš a jeden list papíru ze spisu. Ten list tam však při odchodu nebyl. Nebo neměl být… Podle výpovědi – ehm, tedy tvrzení slečny z recepce – nikdo do její kanceláře nešel. Závěr: Dárkový koš se zde objevil zčistajasna. S tímhle by na škole vyletěla ze zkoušky z kriminologie dřív než by řekla „otisky“.