3. dubna
Už dlouho nešpiclovala u dveří, rozpomínala se. Unikli jí už dva noví nájemníci, což by se nemělo stát. Rozhodně ne jí. A to si s tím mladíkem s alkoholickými sklony tenkrát na chodbě moc hezky popovídala. Asi šel vynést smetí a neměl moc času, ale čert to vem. Začínal jí scházet někdo k popovídání. Musela chytnout příležitost za pačesy! Lidi z roznáškové služby, co jí vozili obědy, se už naučili rychle zmizet. Mizerové.
Přidala zvuk v televizi, vzala do rukou pletací jehlice dosud spočívající na kolenou, rozhoupala se a začala štrykovat. V televizi se ozval dobře známý zvuk psacího stroje a po malé chvilce rána z pistole. Vrahem bude zahradník, tento díl viděla už třikrát, prolétlo jí hlavou, když koutkem oka viděla vraždu. Úmorné. Nudné. Šedivé. Ale stále bylo záživnější sledovat dopoledne detektivky než večer koukat na příšernou snahu o český nekonečný televizní seriál.
„Cink cink!“ ozval se zvonek u dveří. Stará paní pohlédla na hodiny. V tuto dobu nikoho nečekala. Vrah! napadlo ji prve, ale pak sama nad sebou zakroutila hlavou a hodila oči v sloup. Přesto se na cestu ke dveřím vyzbrojila světle modrou pletací jehlicí.
V kukátku uviděla povědomého muže.
„Co chcete?“ zeptala se.
„Prohodit pár slov.“