4. dubna
„… klientek…“ zopakovala žena polohlasem, a když jí po delší chvíli docvakly souvislosti, vyvalila oči a křikla: „Snad nemyslíte mě?! Já si nic neobjednala, nechci být žádná… klientka!“
Sirius Caster hodil oči v sloup a panáka do sebe. Tohle bude krušné. „Žádný strach, mladá paní, bolet to nebude. Povězte mi něco o svém manželském životě.“
„Žádný manželský život není,“ ohradila se dáma zahalená v prostěradle, do kterého se zamotala jako egyptská mumie způsobem, nad kterým zůstával rozum stát. „… už zase,“ dodala pak tiše a na chviličku se zasnila. „A i kdyby byl, stejně vám do toho nic není, tak nevím, proč se ptáte, vy… vy… Jak jste to říkal, že se jmenujete? A ať dá ta bestie pracky pryč z mé postele!“
„Caster. Sirius Caster. Pracuji… Ehm… Jsem… Řekněme, že jsem poměrně vysoko postavený, hm, úředník. Ano. Tak nějak. Říkejte mi prostě Castere. Nebo na mě rovnou zapomeňte, stejně se hodně dlouho neuvidíme. A ta krvelačná bestie s packama na posteli je na bestii moc mírumilovná. Viď, Nunki?“ Ta ženská bláznivá ho úplně zblbla. Může se ale člověk po své smrti zbláznit? Nad tím nikdy nepřemýšlel. Neměl důvod.
„Haf,“ přitakal černý kokršpaněl a ze vzduchu chňapl do tlamy tenisák.