5. dubna
Stůl byl prostřený modrobílým kostičkovaným ubrusem dle řeckého vzoru a hranatými bílými talíři. Měly obrovskou výhodu při hoštění přátel a lidí, kteří rádi reptali na jídlo: hranaté talíře byly tak neobvyklé, že návštěvy ze samého rozčarování zapomněly ohrnovat nos. Krom talířů a vázičky se suchými květy na stole hořely dvě rudé svíce. To bylo velmi zvláštní. Hořely poprvé od…
„Miláčku?“ ozval se promrzlý plavec se stříbrnou vidličkou se třemi hroty na půli cesty k ústům a pohledem upřeným na oranžový plápolající plamínek svíčky, ze které pomalu stékal vosk. Z masa na vidličce odkapávala lahodná omáčka. „Dnes je významný den, že?“
„Ty sis vzpomněl!“ Jeho manželka se rozzářila. Nohou ho pohladila po lýtku; on přemýšlel, JAKÝ významný den vlastně je. „Už jsem si skoro myslela, že na naše první výročí svatby zapomeneš… Jak jsi přišel tak unavený a zmatený…“
„To bych nemohl, ty můj zlatý poklade,“ řekl nahlas. „Takže místo spaní ji budu sexuálně uspokojovat, protože nemám dárek. Sakra. Příště musím koupit něco do zásoby,“ řekl si v duchu, zatímco mu z vidličky spadlo i maso. „Miluju tě,“ řekl zase nahlas a nepříliš úspěšně se pokusil o nekřečovitý úsměv a zamilovaný výraz v očích. Pak strčil do pusy prázdný kus příboru.