6. dubna
„Ať jste, kdo jste, nechápu, co se mi to tu snažíte namluvit. Snad nečekáte, že věřím na předem daný osud. To je nesmysl. A já nejsem blázen. Ještě ne!“ Vstal ze židle a rozčileně začal chodit sem a tam mezi stolem a sporákem. „A to, že to bylo na Discovery Channel, ještě nic neznamená! Kecají tam o spoustě divných věcech. Ne, vy prostě NEMŮŽETE vědět, kdy a jak umřu. Kdo sakra jste? Kdo si sakra MYSLÍTE, že jste? U všech čertů!“
„Jednoduše řečeno, jsem – a to si nemyslím, to vím – Sirius Caster. Povolání byste mi zjevně nevěřil. A máte pravdu, já sám nemůžu vědět, kdy a jak zemřete. Ví to ten nahoře, já jsem jen posel. Čistě technicky a snáze pochopitelně řečeno.“
„Vy jste spíš magor. Jděte pryč. JDĚTE PRYČ, povídám! Vypadněte!“ Muž zalapal po dechu a padl na kolena. Zasípal a natáhl ruku směrem ke Casterovi.
„Zvolil jste si špatnou cestu. Kniha Osudu to říká jasně – jestli se naštvete, zemřete na infarkt. Což se mimochodem právě děje. Mimochodem – kdybyste na mou nabídku kývl, dožil byste se jednoho roku a dvou dnů.“
„Nemůžu… umřít teď! Můj… trénuju… od dětství… nemůžu…“
„Máte rok a den. Dejte si své věci do pořádku.“